První věc, kterou jsem udělala, bylo zbavení se zbytečností. Měla jsem tři kráječe na pizzu, dvě lisovačky na česnek a mixér, který jsem použila jednou. Vyhodila jsem je nebo darovala. Pak jsem zjistila, že největší problém není nedostatek skříněk, ale špatné rozvržení vertikálního prostoru. Polic nad dřezem, háčky na stěnu a magnetický pás na nože uvolnily plochu pracovní desky. Také jsem vyměnila klasický kuchyňský stůl za skládací nástěnný model - když ho sklopíte, vznikne místo na cvičení nebo na postavení žehlicího prkna. V učení, jak navrhnout malou kuchyň, mi pomohla hlavně zkušenost s přespáváním hostů. Když přijela maminka, spala na rozkládacím gauči a já musela každé ráno sklízet polštáře a deky do skříně. Řešení přišlo s nákupem postele s úložným prosto


Největší pecka přišla s objevem click-clack mechanism. Tento systém nepotřebuje žádné odkládání polštářů ani složité skládání. Jedním pohybem sedák sklapne a rázem máte rovnou plochu na spaní. interiéry v loftovém stylu našem případě jde o sedačku s polstrováním z recyklovaného vlákna, které připomíná starou kůži, ale nedře se při každém usednutí. Click-clack mechanism ovšem není zadarmo. První levnější verze praskla po třech měsících, protože kovový rám neunesl váhu mého švagra. Od té doby platíme za kvalitu a srovnané spoje jsou slyšet jen při prvním rozlože


A pak je tu otázka polštářů a dek. Tady už jsem úplně opustila syntetiku. Všechny povlaky jsou z lnu, který se pere na 30 stupňů, a uvnitř mám vycpávku z ovčí vlny. Ta vlna navíc reguluje vlhkost, takže i v létě se pod peřinou nepotíte. Celý ten koncept eco friendly interiors se točí kolem pomalosti a promyšlenosti. Nechci každé dva roky měnit nábytek, protože se mi omrzí. Chci, aby tenhle kus dřeva nebo ta sedačka vydržela deset let a pak mohla putovat dál třeba k sousedovi. K tomu mi pomáhá právě ta volba kvalitního mechanismu a materiálu. Pokud si koupíte pohovku s kovovou pružinou, která cvaká po roce, je to . Radši si připlaťte za odolnost, i když to na první pohled vypadá jako víc pen


Dneska už bych bez chytrého nábytku neuměla bydlet. Když přijedou rodiče na víkend, rozložím jednu pohovku, z druhé vytáhnu spaní pro neteř a všichni spíme v jedné místnosti, aniž bychom si překáželi. Ráno srazím mechanismy, uklidím peřiny do šuplíků a do deseti minut máme obývák připravený na oběd. Není to žádná magie. Je to jen promyšlená volba, kdy se necháte inspirovat tím, jak efektivně funguje příroda - bez zbytečností, s důrazem na funkčnost. A přesně tohle mi na vlastním bydlení dělá největší rad


Další věc, která mi trvala, než jsem ji pochopila. Lidé při plánování terasy často podceňují průvan a vlhkost. Moje zdi jsou z režného zdiva, v létě sálají teplo, ale na podzim z nich čiší zima. Proto jsem musela vyřešit, co udělat s povrchem, na kterém sedíme. Původně jsem chtěla ratanové křeslo, ale kamarádka mi poradila ať zkusím pull-out sofa. Je to typ pohovky, kde pod hlavním sedákem čeká výsuvná část s vlastní foam mattress. Když ji vysunete, vznikne široké lehátko, ideální pro zdřímnutí na odpoledním slunci. Když ji zasunete zpět, máte kompaktní sedačku, která nezabírá víc než 80 centimetrů hloubky. Tahle flexibilita je na malém prostoru k nezaplacení. Během týdne ji mám složenou, o víkendu ji roztáhnu a čtu si na ní knížky. A když přijde večer a ochladí se, stačí jednou rukou zatáhnout a mám zase místo na grilovací pultík. Mechanismus je stejný jako u interiérových pohových, ale díky nerezovým vodítkům a pogumovaným kolečkům klape i na nerovné dlaž


Věc, kterou jsem se naučila až po roce, je důležitost světla. Malá design kuchyně může působit stísněně, pokud má jen jedno stropní svítidlo. Koupila jsem LED pásky pod horní skříňky a malé bodové světlo nad dřez. Když rozložím stůl pro hosty, svítí na něj lampička s dlouhým ramenem, kterou mám připevněnou na zdi. A když spí host na rozkládací pohovce, stačí zhasnout hlavní světlo a zapnout noční lampičku na kuchyňské lince - místnost působí útulně a nikdo netlačí na vypínač. Také barvy hrají roli. Tmavě modré velurové čalounění pohovky se v odrazu leskne, což opticky zvětšuje prostor. Kdybych zvolila bílou, byla by kuchyně sterilní a každá skvrna by byla vidět. Tohle je přesně ten druh detailu, který se naučíte ocenit až poté, co si sami vyzkoušíte, jak navrhnout malou kuchyň na vlastní ků


Druhý problém přišel v září, když se ozvala kamarádka, jestli by u mě nemohla přespat na pár dní. Moje terasa sice vypadala útulně, ale na spaní nebyla stavěná. Doma mám jen garsonku, takže každý metr čtvereční uvnitř je už zabraný knihovnou a psacím stolem. Tehdy jsem si uvědomila, že bych potřebovala něco jako sofistikovaný kus nábytku, který přes den slouží k sezení a v noci se promění v postel. Řešení přišlo v podobě kvalitního sofa bed. Nechtěla jsem žádnou lacinou skládačku, kde cítíte každou pružinu. Když jsem narazila na model s click-clack mechanismem, byla to láska na první dotek. Stačí zatáhnout za pásku pod sedákem, opěradlo se sklopí a během pěti vteřin máte rovnou lehací plochu. Důležité je, že mechanismus nevyžaduje posouvání pohovky od stěny, což při rozměrech terasy 3 x 4 metry oceníte. Teď když kamarádka přijede, stáhneme rolety na boční stěně, rozložíme pohovku, hodíme na ni pár polštářů a máme improvizovaný pokoj pod širákem. Vlastně to funguje líp než uvažovat o stavbě přístavby, která by stejně zabrala vzácné mí